SUPERCULTURE WEEKEND


"Co nejčastěji choď do divadla, do kina, na výstavu nebo do opery. Kultura je jako zdravá strava: prospívá pleti." 
z knihy Jak se stát Pařížankou ... ať žijete kdekoli

Nikdy pro mne nebylo jednodušší se jen tak odpoledne sebrat a jít na výstavu, do kina, divadla. A protože jsem věčně kulturně hladový člověk, nabírám si teď z tohoto multikulti "salátu" plný talíř. 
Superculture Weekend jsem zahájila v pátek v Muzeu Kampa, kde jsou až do 3. ledna vystaveny obrazy malířky Toyen. Obrazy z první poloviny minulého století, inspirované surrealismem mne přenesly do meziválečné a poválečné Paříže, kulturního centra té doby, tepajícího srdce Evropy. Nemůžu říci, že by se mi malby nelíbily, ale jsou pro mne zobrazením času extravagance, novátorství a často i šílenství, které skvěle vystihuje film The Great Gatsby (velké párty u něj v domě). 

Starožitnosti - pojítko mé rodiny. Sbíráme je, prodáváme, někteří z nás dokonce pracovali v antikvariátu. Obklopují nás prostě všude. Bylo pro mne tedy téměř nemyslitelné, že bych chyběla na Veletrhu starožitností na Novoměstské radnici. S otevřenou pusou jsem procházela mezi jednotlivými stánky vystavovatelů, obdivovala krásné šperky, porcelán, ale i nábytek či zbraně a cítila, že sem prostě patřím. Také jsem v sobě ještě víc utvrdila fakt, že obraz bez kvalitního a dobře padnoucího rámu je jako noční obloha bez hvězd. 

Jen tak, tak jsem pak stihla zasednout do měkoučkého sedadla v kině a už se začalo promítat: Black Mass. Film, který do českých kin přišel tento čtvrtek jsem měla v merku už hodně dlouho. Divoký západ sedmdesátých let, mafie, FBI, vraždy a jedno velké spojenectví. To je pět faktů, které perfektně charakterizují tenhle temný thriller. A já ho hodnotím na 7,5 bodů z deseti. 

Nikdo mi ale neřekl, jak budu po tom filmu hladová. Kručelo mi v břiše tak, že to celá Praha slyšet musela a jestli ne, tak minimálně ti co seděli v kině okolo mě. Když vidíte takovouhle "gangsterku", potřebujete do sebe dostat něco pořádnýho, třeba super bagetu "Kuře s gorgonzolou" od Kitchenette, kterou prodávají v Bageterii. Mňam, ještě teď se mi sbíhají sliny - kuře, sýr a brusinky, to je moje - taková malá vzpomínka na letní grilování. 

No a co by to byl víkend bez neděle. Tour de Výstava jsem zakončila v Obecním domě na výstavě Secese - Vitální umění, která je prodloužená až do léta 2016. V nejhořejším patře ne mne čekalo užitné sklo, plakáty, nábytek i obrazy. Součástí bylo i dobové oblečení včetně šněrovaček, korzetů, bot či deštníků a taky černobílý němý záznam z počátku 20. století. Příznivkyní tohoto uměleckého stylu sice nejsem, ale pěkných věcí tu bylo vystaveno spousta. Více se mi líbí dvacátá a třicátá léta - v mém podání plná volnosti a revolučních novinek. Myslím, že tuto mou představu skvěle vystihl Woody Allen ve filmu Půlnoc v Paříži ukázkou, že každý věk sní o krásné a idealizované minulosti. Mimo to jsem měla možnost zhlédnou i kostýmy naší operní pěvkyně Jarmily Novotné, zapůjčené z Metropolitní opery v NY. 

Mohlo by se zdát, že jsem mou touhu a hlad po umění na dost dlouhou dobu uspokojila. Ale zdání klame. V Praze je tolik míst, kam musím ještě zavítat a výstav, které budou co nevidět končit - třeba ta v Rudolfinu nebo v Salmovském paláci. Proč jen ten týden není nafukovací?

Karolína




kabát: Promod, košile: sekáč, sukně: sekáč (Zara), boty: New Balance 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš nádherný komentář!