LITERA vol. 2



Když se tak na to koukám, za poslední dva měsíce jsem zvládla přečíst docela dost knih (a to ještě zdaleka nejsou všechny). Dřív, ještě jako školačka, jsem si vedla čtenářské deníky, které byly mou chloubou a se kterými jsem se pyšnila, protože tolik práce a píle jsem vkládala jen do mála věcí. 
Teď už si je docela dlouho nepíši a shledávám to jako ne úplně pozitivní věc, protože zapomínám, které všechny úžasné knihy mi rukama prošly. 
Ráda bych se tedy prostřednictvím blogu k této mé "úchylce" či koníčku vrátila a Vás vzala s sebou. 

Začínáme: "THE GAME IS ON."

Poslední dobou se to v mé knihovně hemží motivačními a jinými knihami od lidí, kteří mají co říci světu a Garance určitě mezi ně patří. Její blog se řadí mezi světově nejvyhledávanější, ona sama ale začínala jako "kuchtička" v restauraci svých rodičů na jihu Francie. Jak píše, blogováním se nikdy živit nechtěla, v jejích začátcích to byl jen prostředek, jak světu ukázat ilustrace, které vytvářela. Ty se díky tomu uchytily a dnes Garance nechybí na žádné "veledůležité" módní přehlídce. 
Samotná kniha popisuje její "cestu ke hvězdám", je plná životních mouder a příběhů, ilustrací a skvělého stylu s fotkami jak Francouzek, tak Newyorčanek. 
Byť že kniha nebyla nejlevnější, jejího pořízení nelituji. Naopak vím, že se k ní budu mnohokrát vracet a čerpat z ní. 
K sehnání je na Arara a zatím vyšla pouze anglicky. 

Na tuhle knihu jsem se docela těšila. Na první pohled mě zaujal titul a pak samozřejmě doporučení, která mi připomněla Stoletého staříka. No s tím ovšem nesdílela skoro nic společného a já měla tendence ji několikrát odložit. Humor i příběh vyprávějící o stoleté kuchařce Róze, která vzpomíná na svůj život ve 20. století mi přišel již ohraný, zápletka v podobě Arménky s chutí k jídlu, citem pro vaření a láskou pro všechno nebyla mému srdci blízká. Navíc se tu opakuje i motiv "zásahů" do dějin, který jsem už znala. 
Jako kniha pro odpočinek nebo dlouhé odpoledne super, ale znovu už bych ji číst nemusela. 

Po skončení Nesbovi série s Harrym Holem jsem neměla moc velkou tendenci číst jeho další knížky, zvlášť proto, že jsem nevěřila ve stejně napínavý obsah. 
S příchodem zimy a tmavých nocí jsem ale zatoužila po chladném severu a "husí kůži", takže volba byla jasná. 
Krev na sněhu pro mne bylo velké vybočení ze zajetých kolejí. Děj o nájemném vrahovi, který dostane za úkol od svého šéfa zabít jeho ženu a následně se do ní zamiluje mi přišel jako z laciného románu. Zvlášť když jsem byla zvyklá na geniálního HH a naproti němu Olave, který neumí do desíti počítat, za to čte knihy jak na běžícím pásu...
Další "Joovu" knihu si určitě přečtu velmi ráda (například jeho přepis Macbetha), ale k této už se pravděpodobně asi nevrátím. 

Mladý Franc mě provázel už v létě. I on přišel do hlavního města na zkušenou jako já. Na sklonku třicátých let začíná chlapec z venkova pracovat ve vídeňské trafice, kde se seznamuje nejenom s místní klientelou, ale i v té době již stařičkým Sigmundem Freudem. 
Franz, shlížející na svět ještě dětskýma očima, poznává první lásku i nenávist v době, která byla předurčena tomu, aby se stala milníkem lidských dějin. 
Velice zajímavé mi přišly detaily knihy - jako psaní dopisů matce a její zpětné pohlednice s proměnami domovského jezera, popis Prateru či kabaretu ve třicátých letech. 
Knížku můžu určitě doporučit. 

Ještě mi zbývá dočíst asi dvacet stran, ale už teď můžu s klidným srdcem říct, že tahle knížka mi změnila alespoň trochu život. 
Ne že bych byla notorický "odkládač" věcí na poslední chvíli, ale ráda jsem si nechala poradit jak na time - managemet, který jsem do téhle chvíle neměla ještě úplně zvládnutý. 
Kniha mi přišla do rukou v pravou chvíli, protože poznatky z ní využívám právě teď v praxi při přípravě na zkoušky. 

Karolína

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Váš nádherný komentář!