VZOROVANÁ

coat: second hand/ scarf: ???/ shirt: Mango/ belt: second hand/ skirt: grany´s/ shoes: CCC/ bag: Domi

Všichni máme svůj vzor. Když jsme malí, je jím ten, kdo nám stojí nejblíž. V tu dobu to logicky bývají rodiče. Naprosto přesně si vzpomínám, jak jsme chodily se spolužačkami ze školy domů a vymýšlely si, jaké jednou budou naše životy - čím se budeme živit, kolik dětí budeme mít a jak budeme vypadat. V těch snech se odráželo vše, co jsme žily a my byly šťastné. Kamarádka chtěla nosit vysoké podpatky a kostýmky, přesně jako její maminka, já se chtěla podobat té mé - botasky, velké triko a "rozcuch" s úsměvem na tváři. 

Jak ale člověk roste, začne na rodičích vidět chyby, které on mít nechce a tak musí přijít někdo jiný, kdo starý vzor nahradí novým. Může to být paní učitelka, která hraje bezvadné loutkové divadlo nebo trenérka aerobiku, krásná štíhlá s dlouhými vlasy a milým úsměvem, angličtinářka, kterou všichni ostatní nenávidí, ale vy ji milujete pro její eleganci a vkus. Nebo třeba skautská vedoucí, která vás bere jako sobě rovného, učí vás vázat uzly, rozšifrovat tajné zprávy a provází vás vaším dospívajícím životem. To pak chcete být jako ona. Umět běhat stejně rychle, rozumět všemu a všem, být jednou také vzorem a vedoucí jako ona, nosit outdoorové oblečení (kostkované kalhoty s kytičkou nevyjímaje). 

Horší pak je, když najednou zjistíte, že i vaše vzory jsou jen lidé, když se vám otevřou oči a vy pochopíte, že to vše byla jen krásná představa a že i oni mají svá štěstí i trápení. Toužíte se pak vrátit do toho sna, ale už to nejde a tak musíte začít hledat znovu. 

Jsem teď zrovna na jedné takové cestě. Hledám svůj nový vzor, někoho ke komu bych mohla vzhlížet. Čtu knížky o těch úspěšných i o těch, kteří tolik štěstí neměli, snažím se s nimi ztotožnit a nabrat opět přímý směr. Držte mi palce. 

Karolína
Mé nedokonalosti jsou mou předností.